Kdysi dávno jsem znal jednoho nácka. Jmenoval se Vlasta. Byl ostříhaný dohola, měl několik zbraní a nosil všechny takové ty drsně značkové věci, co novodobí nácci nosívají. Úsměv byste u něj postrádali, tvářil se strašně zle.
Často navštěvoval různé mejdany, kde se hajlovalo. Tam se opil a pak vždycky venku někoho brutálně zmlátil. Jednou třeba kdesi vyprávěl, jak společně s přáteli zkopali jednoho tmavšího chlápka do bezvědomí. To byl jeho smysl života.
Jenomže. Vlasta se zamiloval. Jeho láskou se překvapivě stala dívka, jež rozhodně nesdílela ultrapravicové názory. Naopak. Chtěla rovnoprávnost všeho, klid a mír, stop testům na zvířatech, zrušení jaderných elektráren. Jinými slovy - celkem dost hulila trávu.
Přesto to však byla slečna šarmantní a chytrá, Vlasta díky ní úplně zapomněl na Adolfa. Zlý muž se stával roztomilým beránkem. Rostly mu vlasy, obměnil šatník, zbraně prodal a za utržené peníze koupil marihuanu, kterou se díky své milé naučil kouřit. Eliminoval všechny špatné vlastnosti nácků. Nehajloval, nikoho nemlátil, prostě se zklidnil.
Postupem času si oblíbil zahradnické rady v pořadu Přemka Podlahy a společně s přítelkyní zasadil sedmnáct konopných semen s přáním, ať jim alespoň jedno vyklíčí. Vyklíčila ovšem všechna, a když se přeměnila na zatraceně vysoké rostliny, někdo onen šťastný pár udal.
Přijeli policisté, množství rostlin shledali větším, než-li malým, a chudák Vlasta byl zatčen. V jeho "kariéře" už po několikáté, před tím to ovšem byly "jen" ultrapravicové "přestupky".
Jak skončil? Šel si na pár měsíců sednout za mříže. Když hajloval, a pak brutálně mlátil nevinné lidi, byl svobodný. Když si chtěl pro vlastní potřebu vypěstovat "mírumilovnou" marihuanu, kterou společnost pomalu přestává brát jako drogu, musel za katr.
Co plyne z životního příběhu tohoto napraveného, avšak nakonec potrestaného nácka alias milovníka trávy? Že by se česká legislativa měla zamyslet nad tím, jak k této zelené, oblíbené a velice rozšířené květině přistupovat. Pokud na nic nepřijde, ať se zeptá v Holandsku. Tam vědí.
Autor studuje VOŠ Publicistiky
