Nemůžu ani začít jinou otázkou. Hulíte?
Nejsem pravidelným uživatelem konopí a ani ho nepěstuji. Při výjimečných příležitostech a v dobré společnosti si ale rád zakouřím.
Co vás tedy vedlo k založení „institutu“ konopného ombudsmana?
Nápad zřídit konopného ombudsmana se zrodil v hlavě Jiřího X. Doležala. Ten se mě zeptal, jestli bych se této „funkce“ nechtěl ujmout. Nápad se mi líbil, a tak jsem kývnul.
Kdy to bylo?
V roce 1999, v době, kdy poslanec Pavel Severa prosadil ve Sněmovně svůj zákon o trestnosti držení drog pro osobní potřebu. Tehdy také byla mladá gymnazistka Lenka Kamišová odsouzena k podmínce za vypěstování tří rostlin konopí na zahradě. Konopný ombudsman
byl naší reakcí na obě tyto děsivé a nebezpečné události.
Jak vypadá činnost konopného ombudsmana?
Náplň mé činnosti se vyvíjela s dobou. Nejprve jsem automaticky žádal prezidenta Václava Havla o milost pro všechny lidi, kteří si pěstovali trávu pro svoji potřebu, dostali se kvůli tomu do střetu se zákonem a obrátili se na mě.
Byl jste úspěšný?
V době, kdy jsem o milosti ještě žádal, byla udělena asi ve třetině všech případů. Některé kauzy byly zastaveny ještě v průběhu trestního řízení, tedy před sdělením obžaloby. Několik mých „klientů“ tak nemuselo ani k soudu. Když pak do úřadu prezidenta nastoupil Václav Klaus, přestalo mít smysl žádat o milost. Místo toho jsem začal spolupracovat s Právní poradnou Asociace nestátních organizací, která klientům dokáže nabídnout erudované a velmi kvalitní právní poradenství.
Na svých stránkách píšete, že spolupracujete i s některými poslanci...
Web, o kterém hovoříte, patří dávno minulosti. Nemám vůbec čas věnovat se jeho aktualizaci, takže jsou tam poněkud zastaralé informace.
Ale měl jste kontakt s někým ze Sněmovny?
Je pravda, že jsem hlavně v letech 2000 až 2002 spolupracoval s poslancem za ODS Františkem Pejřilem. On je skvělý člověk se srdcem na pravém místě. Takových ve Sněmovně potkáte jen velmi málo. Byl světlou výjimkou. Díky němu se téma dekriminalizace dostalo na půdu Petičního výboru a pak i do Sněmovny. V roce 2002 předkládal návrh na zrušení Severova zákona. Ten ale bohužel nebyl přijat. Panu Pejřilovi jsem předával některá data ze své dokumentace, která jsem právě za tímto účelem vedl.
Vedl jste prý evidenci lidí, kteří se stali „obětmi“ zákona. K čemu vám sloužila?
Za těch sedm osm let by v té evidenci dnes bylo kolem sto padesáti lidí. Já jsem ji ovšem přestal vést v roce 2003 hned z několika důvodů. Jedním z nich je, že od nástupu Václava Klause do prezidentského úřadu automaticky přebírá všechny mé „klienty“ zmíněná právní poradna, která jim zdarma nabízí mnohem erudovanější rady a pomoc, než jakou jsem kdy mohl nabídnout já. Tím pádem také vede své statistiky a svou evidenci. Takto evidovaná data jsou mi naštěstí přístupná. To je dobře, protože jde o cenné informace při lobbyingu. Z toho samého důvodu jsem tehdy evidenci vedl já.
Problém ovšem je, že ve Sněmovně už není žádný druhý František Pejřil a bůhví, jestli se tam někdo podobný v budoucnu vůbec objeví. Neznám zkrátka žádného současného poslance, který by si dekriminalizaci marihuany vzal za své téma tak, jak to tehdy udělal právě pan Pejřil.
Takže jste u poslanců přestal za marihuanu lobbovat?
Aby byl politický lobbying úspěšný, musíte mu také věnovat soustavnou pozornost. Já už bohužel nemám tolik času, kolik by bylo třeba. Kdyby se ale našel někdo, koho by taková neplacená práce v poslaneckých kuloárech bavila, rád ho vybavím potřebnými informacemi.
Jak by se podle vás měla změnit současná legislativa a vůbec pohled na drogy?
Opravdu si netroufnu hovořit o tom, co by si lidé měli o drogách myslet. Každý si musí udělat svůj názor sám.
Problém ovšem je, že k tomu řada lidí nemá dostatek relevantních informací. U poslanců, kteří by tyto informace mít měli, je pak ještě ten problém, že informace nechtějí slyšet. Můžete do Sněmovny nanosit stohy odborných studií podepsaných věhlasnými doktory a kandidáty věd o tom, že marihuana škodí méně něž alkohol, že má léčivé účinky a já nevím co ještě…
Celé to pak shodí jeden poslanec, který „napůl huby“ prohlásí, že přece nebude podporovat ty drogové dealery a všichni ostatní pro něj zvednou ruku. Žádnou z těch studií si nikdo ani nepřečte.
Takhle to bohužel chodí u většiny zákonů a jestli by společnosti prospěla nějaká změna, pak bych si přál, aby poslanci uměli naslouchat a chtěli si sehnat relevantní informace ještě před tím, než začnou hlasovat. Kdyby se mi tohle přání splnilo, oželel bych i tu legalizaci. Ta by pak byla už jen otázkou času.
Jste tedy pro legalizaci konopí?
Jsem pro okamžitou legalizaci marihuany pro lékařské účely. Ke zmírnění symptomů ji používají většinou těžce nemocní lidé trpící roztroušenou sklerózou, rakovinou, Parkinsonovou chorobou a podobně. Nechápu, proč tito lidé mají žít ve strachu z vězení kvůli tomu, že si chtějí jen trochu zmírnit své utrpení.
A ti, co ji chtějí „hulit“?
Jsem samozřejmě pro dekriminalizaci marihuany – jak držení, tak jejího pěstování pro osobní potřebu. Zde je ale potřeba upravit věkovou hranici, povolené množství a dohodnout se na několika dalších pravidlech, jaká platí u podobně nebezpečných drog - tedy u tabáku a alkoholu.
Foto: Archiv Marka Jehličky
