Když přijel jednadvacetiletý Američan Tim Sparks do Prahy, nestačil se divit. „S českými kamarády jsme šli hned první den do hospody. Ale ještě předtím jsme si dali jointa, hned u stanice metra Vyšehrad. Jen jsem překvapeně zíral, jak kolem nás chodili lidi a nikdo nic neřekl,“ vypráví pobaveně student univerzity v Denveru.

 

 „V Americe byste na veřejnosti museli s jointem skočit do toho nejhustšího křoví, aby vás nikdo neviděl, ani necítil. Pokud by se totiž tak stalo, do pěti minut sedíte na zadním sedadle policejního auta,“ srovnává liberální české prostředí s tvrdými americkými zásadami. „Takovou volnost v otázce lehkých drog jsem ještě nikde nezažil,“ dodává cestovatelsky zběhlý Tim.

 joint.jpg

Hulí i ministr

 

Konopná radost pohltila Čechy. Může za to všeobecně jednotný, tolerantní přístup ze všech sfér tuzemské společnosti. Jak obyčejní lidé, tak právní orgány, jsou k „běžným“ uživatelům zeleného potěšení velice shovívaví. Nejvyšší státní zástupkyně Renáta Vesecká dokonce vydala přikázání, dle kterého by soudy měly přistupovat k trestům za pěstování, či držení marihuany spíše alternativní formou, než tvrdými sankcemi – pokud se však samozřejmě nejedná o přílišnou „velkovýrobu“, či „velkospotřebu“ zelených rostlin.

 

Rovněž politici nemají v drtivé většině s marihuanou problém. Například ministr vnitra Ivan Langer přiznal, že sám několikrát konopnou pochoutku vyzkoušel. Mohl by tak vytvořit povedeně „zhulenou“ partičku s komunistou Jiřím Dolejšem a zelenou (jak příznačné) Kateřinou Jacques, kteří se také k užívání marihuany doznali. Alespoň by byla v parlamentu sranda.

 

Ale příklady „hulících“ politiků spíše jednoznačně dokazují fakt, že Česko je zemí marihuaně holdující a zaslíbenou. Mezi státy Evropské unie se řadíme mezi špičku, protože „psychické rozměry“ konopí vyzkoušelo už přes 20 procent tuzemských obyvatel.

 

Většina z nich jsou však „rekreační“ uživatelé, kteří nekouří s každodenní pravidelností. Jointa ubalí především ve chvílích, kdy je čeká jakási forma zábavy.

 

 „Tady v Čechách si toho poměrně dost všímám, třeba v hospodách hulí skutečně hodně lidí, především pak mladých,“ nabízí svůj postřeh Tim Sparks. A i ve „věkovém“ rozměru má pravdu  - co se týče mladších kategorií a jejich zkušeností s marihuanou, jsme na tom společně s Velkou Británií a Španělskem nejlépe (nebo nejhůře?) v celé Evropské unii. Ve skupině 15 – 34 let přiznalo opojné kouření 22 procent tuzemských obyvatel, v kategorii 15 – 24 let dokonce 29 procent Čechů. A ještě jedna statistická perlička - v Evropě si „veselou tyčinku“ zakouří tři miliony spokojených uživatelů denně.

 

 

Boj konopného ombudsmana

 

Nedávná pražská demonstrace za legalizaci marihuany, na níž se sešlo několik tisícovek lidí, opět rozjela diskuzi o tom, zda teoreticky „nelegální“, ale v tuzemské realitě už naprosto běžnou drogu, skutečně neuzákonit, podobně jako jiná „narkotika“ – alkohol, cigarety, nebo třeba kofein.

 

Česko má dokonce svého konopného ombudsmana, Martina Jehličku, jenž bojuje za práva zelených rostlin. „K marihuaně jako celku se v komplexu přistupuje o dost méně ideologicky, než v časech minulých. A to je dobrý signál,“ řekl Jehlička na legalizační demonstraci agentuře ČTK. „Před deseti lety se na nás státní instituce dívaly jako na kriminálníky, dnes je myšlenka dekriminalizace a legalizace marihuany považována za regulérní občanskou iniciativu,“ potvrzuje slova „svého“ ombudsmana David Čermák, předseda Sdružení za legální konopí.

 

 „Legalizace je na pořadí dne, protože marihuana už se stala běžnou součástí české společnosti,“ vysvětluje, že by se postoj tuzemského zákona k držení a pěstování marihuany měl změnit – z aktuálně povoleného „malého množství“ na „jakékoliv množství.“

 

Čtyřiadvacetiletý student Martin Jakl přistupuje k otázce uzákonění konopí pragmatičtěji. „Já osobně si myslím, že nějaká legalizace je zbytečná. Protože pokud chcete trávu sehnat, v pohodě jí seženete. Pokud chcete kouřit, kouříte,“ říká občasný uživatel konopných palic. „Ono to v Čechách opravdu vypadá tak, že to tu zlegalizované je. Protože třeba ve srovnání s Holandskem tu máte skutečnou volnost. Byl jsem v Amsterdamu, a marihuana se tam smí kouřit jen v cofee shopech, na veřejnosti je to v podstatě zakázáno, " glosuje tuzemský liberální přístup Tim Sparks. 

 

Autor je posluchačem VOŠP.

Foto: Richard Čermák