Osm století po jejich příchodu se tu už pohybovali Slované, kteří si v druhé polovině 12. století zbudovali na vršku kopce sídliště. Tehdy bylo zřejmě ještě ponořené v hlubokých jehličnatých lesích, což mu dalo jméno Chvojen.
Archeolog Antonín Hejda tu v 60. letech 20. století našel nejen stále čitelné valy, které panský dvorec obklopovaly v protáhlé elipse, ale i početné pozůstatky keramiky a stopy rozlehlé budovy, částečně už zděné. Jestli její součástí byl i dřevěný kostelík, se jen předpokládá. Ten současný to nebyl, vyrostl východně od zmíněné budovy až o něco později, i když taky slušně dávno. Nejstarší letopočet, který se jeho historie dotýká, je rok 1217.
Časem ovšem osaměl, ves, táhnoucí se od něj po svahu dolů k potoku, zanikla. Kdy? Těžko říct. S velkou pravděpodobností už ve středověku a archeologové po ní dohledali jen stopy velmi primitivních stavení - cosi na způsob zemljanek, nad nimiž kůly držely jednoduchá přístřeší. Dlouho už tedy kostel shlíží na volné louky a společnost mu dnes dělá jen nedaleký statek s koňskou farmou.
Lidé citliví na síly přírody tvrdí, že Chvojen skutečně sedí v centru jedné z nejmocnějších pozitivních zón ve středních Čechách. Stačí se k němu přiblížit a do člověka vstoupí klid. Ale byla by věčná škoda nevejít dovnitř, najdeme tam středověkou podívanou jako v málokterém jiném kostele. Na původně hrubém režném zdivu jakýsi neznámý výtvarník v polovině 14. století vyhladil plochy pro fresky, které v pozoruhodné kondici vydržely do našich časů. Na jedné z nich jsou svatí Jakub a Filip, jimž je kostel zasvěcený, na druhé korunovace Panny Marie, na třetí motiv Očistce s Leviathanovou tlamou polykající hříšníky. Ze stejného století tu ovšem překvapivě zůstala ještě jedna freska - zachycuje Ptolemaiovou představu vesmíru, jehož středem je Země. Čtrnácté století pamatuje i kamenná dlažba a oltář, na jehož zadní straně se zachoval záznam, že poprvé byl opravován v roce 1405!
Jakýsi zdejší příběh ve zkratce můžeme vyčíst ze tří konsekračních křížů, jimiž se katolické kostely označují při posvěcení. Nejstarší pamatuje středověk, druhý se tu objevil v rámci velké adaptace kostela v 70. letech 19. století a poslední v roce 1905, kdy architekt Josef Mocker dal pozdně románskému kostelu dnešní novogotickou podobu.
Detailní záznamy o staré historii kostela jinak moc bohaté nejsou. Ví se, že v roce 1318 patřil Ctiborovi z nedalekého hradu Kožlí, ale ještě před koncem 14. století přešel do majetku pánů Konopišťských. Zřejmě někdo z nich je pohřbený v podzemní hrobce při zadní stěně, ale komu jmenovitě patří reliéfy ženské a mužské postavy na náhrobní desce, se už vyčíst nedá. Kostel v nedávných desetiletích rádi navštěvovali satanisté a ve snaze dostat se k rakvím nápisy odlámali. O zmizení mnohých dalších cenností, z nichž některé kostelu věnoval konopišťský pán Ferdinand d'Este, se postarali zloději.
Před pár lety se značně zchátralého Chvojena ujali benešovští členové Zemské stavovské rodové unie a Rytířského řádu sv. Václava, a mezi nimi především Václav Potůček, který postupně opravovaný kostel zájemcům otevírá i mimo čas mší a stále populárnějších koncertů. Dá se tu kolovat kolem fresek, nabírat pozitivní síly, vystoupat na věž a v rámci skvostných rozhledů tam přemýšlet nad příběhem osamělého svatostánku, který si podržel řadu tajemství.
Hrával snad i roli pevnosti, která v divokých časech nabízela lidem z okolí azyl? Zdi, jejichž tloušťka místy přesahuje čtyři metry, by tomu nasvědčovaly. Souvisela snad s kostelem i podzemní chodba, která se tudy táhne od Konopiště ke Kožlí a pod jejíž vyzděnou klenbou se údajně mohli vyhnout dva jezdci na koni? Je snad něco pravdy na tom, že v blízkosti Chvojena nacisté ukryli část jantarové komnaty? A pokud ano, je tam dodnes...?
(Návštěva kostela mimo čas mší a koncertů se dá domluvit s Václavem Potůčkem na čísle 604 980 442)
Snímky HN - Jan Šilpoch: Novogotickou podobu dal původně románskému Chvojenu architekt Josef Mocker počátkem 20. století.
