O jednom ze svých velkých klientů, s kterým řeší problémy ohledně autorství denně, o firmě Canon a o dalších problémech s autorstvím hovoří ředitel kanceláře JUDr. Martin Grubner a jeho kolega JUDr. Martin Čížek.
Autorské právo vzniká automaticky po vytvoření nějakého díla, ať už se jedná o duševní nebo fyzický výsledek lidské činnosti. Evidují se někde tato díla nebo jejich autoři?
Ne, žádná taková evidence neexistuje. Kdyby někdo požádal třeba naši kancelář o vypracování smlouvy, tak už i to je svým způsobem autorské dílo. Klasickým příkladem autorských děl jsou samozřejmě díla, která jsou viditelná, to znamená díla hudebníků, spisovatelů, architektů, malířů nebo i vědců. Všechno jsou to výsledky lidské činnosti, které musí vykazovat znaky individuality, a musí být vyjádřeny v objektivně vnímatelným způsobem. Třeba samotný námět na dílo není ještě autorským dílem. Ale ve chvíli, kdy ho začnete tvořit, získává již charakter autorství.
A jak postupovat v případě, když budu chtít cizí dílo zveřejnit a jeho autor není znám?
Dokud vás někdo nezažaluje, tak se neděje nic. Je potřeba vědět, že v autorském zákoně jsou vyjmuty i některá díla, na která se toto právo nevztahuje. Jsou to například různá úřední díla jako zákony, politické projevy, úřední rozhodnutí, ale také díla, která jsou nějak spojena s tradičním folklórem, kde už nevíme, kdo je autor. Díla, která jsou pak anonymní, nebo jeho autor používá pseudonym, jsou podle zákona stále chráněny těmito právy.
Jak dlouhou dobu trvá ochrana autorských práv?
Zde je nutné rozlišovat dva druhy autorského práva - osobnostní a majetkové. Osobnostní právo je spojeno přímo s osobou autora. Je to právo na samotné autorství, jeho pravomocné rozhodování o tom, zda své dílo bude zveřejňovat, zda pod jménem, pseudonymem nebo anonymem. Toto právo náleží pouze autorovi, není převoditelné a nepřechází na dědice. Osoby blízké se ale mohou těchto práv přesto domáhat. V praxi to znamená, že když si někdo bude osvojovat díla, která vytvořil můj otec, který zemřel, tak tomu mohu zabránit. Co se týká těch majetkových práv, tak ta v podstatě také nejsou převoditelná. Jsou to práva rozhodovat o užití díla, rozmnožování, půjčování, poskytování licence k jeho užití. Tato práva trvají po dobu života autora a pak ještě 70 let po jeho smrti. V případě, že je autor anonymní, tak je to doba 70ti let od prvního zveřejnění díla.
A co se děje v případě, že nejsou žádní dědicové, nebo když ochranná doba vyprší?
V takovém případě přecházejí autorská práva na stát a dílo může používat kdokoliv.
Existuje u nás někdo, kdo kontroluje dodržování autorských práv?
Existují tzv. kolektivní správci práv, kteří vykonávají kolektivní správu vždy a zastupují nositele práv. Jedna z těch kolektivních správců je konkrétně třeba OSA, nebo DALIA. Ti vybírají paušální poplatky, z kterých připadne určitá část autorovi. Kolik, to ale nevím.
Co si budeme povídat, dneska si snad každý kopíruje doma CD a DVD. Pokud je to tedy jen pro soukromé užití, tak je kopírování povoleno a autorské právo se neporušuje.
Pro osobní užití v zásadě platí, že si můžete kopii udělat. Je tam ale problém, že nesmíte obcházet žádnou technickou ochranu proti kopírování, třeba přes různé soubory. Pokud tak učiníte, v té chvíli už autorské právo porušujete. Nikoliv proto, že jste si udělal kopii, ale proto, že jste obešel ochranu. Taktéž třeba platí, že není dovoleno přijít do kina a natočit si ten film na kameru.
A jak je to s díly, které se používají ke vzdělávání ve školách a podobně?
I to je povoleno. V zákoně jsou ale vždy stanovené podmínky, za kterých to použít můžete, ale když podmínky porušíte, porušíte i práva autorská. Tady nesmíme například zapomenout, že existuje právo citovat cizí dílo, kde se musí uvést jméno autora a z jakého je to díla.
Jak je to s autorským právem jinde ve světě? Platí, že když dílo vyrobím u nás, tak je chráněno i za hranicemi naší země?
Takové vztahy upravují různé mezinárodní smlouvy, protože autorská práva mají v každé zemi stanovená trochu jinak. V podstatě ale platí, že jsou založeny na národním principu.
Když někdo poruší vědomě autorský zákon, jaký ho čeká postih?
Pokud někdo nabízí například kopie vašich obrazů bez vašeho svolení, tak se můžete domáhat, aby mu byly odebrány, zničeny, nebo staženy z trhu, anebo aby vám bylo poskytnuto jakési zadostiučinění formou omluvy. Pokud není ani to postačující, tak je možno požadovat ještě náhradu škody, pokud vám tedy byla nějaká způsobena. Celý případ ale může sklouznout i do rámce trestního práva, a to, když se poruší přímo zákonem chráněná práva. Zde může pachateli hrozit i několik let ve vězení.
Máte nějakou konkrétní situaci ve vaší praxi, kterou jste řešili?
V naší praxi nemůžeme uvádět konkrétní jména, pokud to klient nedovolí. V tomto případě mám ale svolení, takže tak činím s jeho souhlasem. Naším klientem je producent kopírek a jiné elektroniky Canon, s tím řešíme problémy o autorství téměř denně. Zde se velice vehementně řeší autorské právo v rámci poplatků, které se platí za rozšiřování kopií. Je to zajímavé, protože každá kopírka je v podstatě prodávána za tím účelem, aby dělala kopie, a je tedy i lehce využitelná k „pirátství“. To je i jeden z důvodů, proč třeba zákon stanoví výrobcům a dodavatelům těchto přístrojů, ale platí to i u nenahraných nosičů, povinnost platit určitou výši poplatků. Nebo jsme tu měli i případ, kdy bylo užito manuálu a řešilo se, zda je vůbec autorským dílem.
Pro mnoho lidí je také nepochopitelné, proč musí zbytečně platit jak koncesionářský poplatek, tak i autorský, pokud mají třeba jen puštěné rádio v hospodě, nebo dílně.
Koncesionářský poplatek je jedním ze zdrojů financování veřejnoprávního média. Při placení autorských poplatků je to bráno tak, že se přístroj používá v rámci podnikání a hudba jaksi k tomu výdělku pomáhá. Tím pádem by měl dostat odměnu i autor, který se na tom podílel. Na straně druhé vyvstává ale otázka, jak je tento systém vůbec prospěšný.
Přijde mi to jako boj s větrnými mlýny, protože se nedá dodržování autorského práva dost dobře kontrolovat.
To máte pravdu. U známých autorů a umělců je to trochu jiné než u těch menších, kteří spíše trpí. Pochybuji ale, že někdo pravidelně chodí po vesnicích a zjišťuje, co kdo hraje za písničku nebo kde v hospodě je zrovna puštěné rádio nebo televize.
Autorka studuje VOŠ publicistiky.
Foto: Roman Akak
