A i kdyby věděl, budou se mu miniaturní školní dřevostavby skrčené mezi industriálními obry jen velmi těžce hledat.

Vyjedu na kopec mezi pražskými čtvrtěmi Vršovice a Michle a odbočím do dlouhé a velmi frekventované ulice. Ačkoliv jde o slepou cestu, množství aut přitahují rozlehlé industriální komplexy, které ji lemují. Zatímco hledám místo k zaparkování, prohlížím si okolí.

 

Vpravo u cesty stojí benzínka, je tu asi největší pražská Stanice technické kontroly, je vidět areál nízkých kancelářských budov a výkupnu palet. Po levé straně to není o nic lepší: ústřední parkoviště autobusů pražské MHD, špinavé garáže a elektrárna. Tak vypadá vrch Bohdalec. Místo, kde stojí Obecná škola.

 

Zaparkuji v jedné ze dvou bočních uliček před elektrárnou. Ve skutečnosti jde ale o elektrickou rozvodnu. Když ji obejdu, náhle to tu poznávám. Je to místo, kde výboj málem zabil Tranďáka, jak přezdívali Zdeňku Svěrákovi ve filmu. Dráty, izolátory, transformátory – to vše stojí na svém místě, stejně jako na filmovém plátně. Jen tu chybí tucet pánů s černými deštníky a Libuše Šafránková, která si s úlevou sedne na promáčený chodník, když zjistí, že manžel žije.

 

OB elektrarna.jpg

 

Nemusím ani udělat moc kroků, abych se dostal k mostku spojujícímu Bohdalec s bývalou dělnickou nouzovou kolonií Bohdalec-Slatina. Pod ním vede jedna kolej, po které se kdysi prohnal parní vlak. Naštěstí byl jeden z jeho vagónu naplněný pískem, takže se chlapci s důvěrným psaníčkem Igora Hnízda pro paní učitelku z Vršovic nepolámali. Bohužel už ale nedokázali správně vystoupit, i když koleje směřují správným směrem. Zprávu „Čmelák Igor opakuje výzvu: Zůstat pannou znamená nerozkvést“ tedy museli přečíst do telefonu.

 

OB most.jpg

 

Tady nejsme v Praze

 

Za sebou mám tedy dvě scény z filmu, ale to nejdůležitější místo, samu obecnou školu, jsem stále nenašel. Vracím se k elektrárně a jdu uličkou směrem k Vršovicím. Za nízkými činžáky, které s největší pravděpodobností vznikly spolu s elektrickou rozvodnou, leží další dělnická osada.

 

Do ní se vkrojil nový bytový komplex, na němž ještě ani nezaschla omítka. Působí to tu jako pěst na oko. Všude okolo totiž stojí miniaturní domečky. Některé zděné, některé jen dřevěné. Připadám si najednou jako v cizí zemi. Jakoby paneláky, lemující celý obzor, byly nekonečně daleko a tohoto místa se vůbec netýkaly. Kdepak, tady nejsme v Praze. To jsou Sedmidomky.

 

OB domek.jpg

 

Za malými ploty se schovávají zahrádky velikosti vašeho obývacího pokoje. Občas se do nich ani nevejdou vraky starých aut, které se tu v hojném počtu povalují. I když zprvu místo vypadá poněkud opuštěně, panuje tu čirý ruch. Je slyšet tlukot kladívka, svářečku a další zvuky dělné práce. Když se zastavím a chvíli se koukám mezi plotovými plaňkami, rozeznám pohyb několika lidí. V každé zahrádce to žije.

 

„Prosím vás, kde tady najdu obecnou školu?“ dovoluji si porušit soukromí jedné postarší paní, která se ohýbá nad mrkvovým záhonkem. Odpoví mi, že bohužel neví. „Já tu nebydlím, ale zkuste se poptat v některém zděném domku. To jsou místní, ti by to mohli vědět,“ posílá mě pryč.

 

Je jen těžko uvěřitelné, že by tu mohl opravdu někdo nastálo žít. Domky jsou to opravdu miniaturní – jednopatrové, a vypadají, jako by v nich ani nebyla elektřina. Zkouším zaklepat na jedno špinavé okénko. A opravdu. Vyleze paní v teplákách a bez zubů. Vypadá také jako z jiného světa. „To jste úplně špatně, musíte zpět k elektrárně, přejít ulici a tam už to najdete,“ ukazuje.

 

Obecná škola za plotem

 

Abych se dostal ke škole, musím projít polootevřenou kovovou bránou. Doufám, že jsem nepřehlédl nějakou skrytou cedulku „Pozor! Zlý pes!“

 

Ve filmu vypadá vše větší. Budovy obecné školy se rozkládají jen na pár metrech čtverečných. Je tu několik staveb v řadě za sebou a pak podélná s nápisem „Školní jídelna“. Vypadá to, jako by zde všechno ještě fungovalo. Před jednou dřevostavbou pracuje člověk v montérkách, asi školník. „Nevadí, když se trochu porozhlédnu?“ ptám se. Prý ne, když mě odsud nikdo jiný nevyhodí. Tak pokračuji v průzkumu.

 

Obecnou školu obkličuje kovový plot. Je jasné, že si filmaři dost věcí přikrášlili. Zábradlí, na které nerozvážní chlapci přilepili své jazyky, tu není. Stejně jako fotbalové hřiště s domkem paní Tramvajákové, tak přitažlivé pro učitele Hnízda. Kdybych chtěl vidět Idiota, musel bych se dostavit do ředitelny – ale ta tu také chybí. Co ale zůstalo, jsou staré zašlé židličky a lavice v jedné z budov. Když se podívám skrz okna jiných staveb, jsou v nich dílny.

 

OB skola.jpg

 

A budoucnost?

 

Kopec Bohdalec prošel od Svěrákových dob značnou proměnou. Dělnické a zahrádkářské kolonie vytlačila industriální výstavba. Na bývalých holých pláních parkují autobusáci a zbytek zahrádek pomalu vyhlodávají novostavby. Je jen otázkou času, kdy zmizí poslední dělnický domek a zanikne i dřevěná obecná škola. Město nesnese ve svém srdci něco odlišného a ve jménu luxusní bytové výstavby zmizí i poslední kousek kdysi romantické čtvrti.

 

 

Autor studuje VOŠ publicistiky. Foto: autor.